Nikdo ho nikdy doopravdy neviděl, krom těch, co to nepřežili. Přesto, spousta lidí věří v jeho existenci. Pokud bychom nemluvili v mužském rodě, mohlo by se zdát, že mám na mysli bájnou medúzu. Ale ta už to má, zásluhou Persea, za sebou.
· Je několik tvorů, o kterých toho víme celkem dost, ale nikdy jsme je nespatřili.
· Patří k nim i Olgoj chorchoj. V překladu z mongolštiny je to červ – střevo.
Jeho teritoriem by mělo být Mongolsko, poušť Gobi, kde už pozabíjel několik tamních obyvatel. Právě poznatky o tvorovi, jehož existenci vědci popírají, mě fascinují. Hlavně to, kolik jich je. Možná by se to dalo shrnout do několika vět.
Tvor, kterého věda nezná a neuznává za reálného
– má délku od půl do jednoho a půl metru
– na světlo vylézá pouze v červnu a červenci. Zřejmě má rád teplo.
– vypadá jako přerostlá žížala nebo šiška salámu.
Na to, že ho nikdo neviděl, docela přesný popis.
Dodržovat bezpečnou vzdálenost
Nejhorší jeho vlastností je, bezesporu, jehobezcitnost. Pokud někoho jen koutkem oka zahlédne, okamžitě útočí. Dokáže dokonce zabít i na vzdálenost šesti metrů.
Jak to dokáže? Existují dvě verze.
1. Zabíjí elektrickým proudem.Útočí pomocí výboje.
2. Zabíjí pomocí jedu.Nějakou chemickou reakcí si dokáže z potravy vytvořit ve svém těle jed, který pak vystříkne na svou oběť.
O lidech je známo, že jejich velká fantazie dokáže udělat i z komára toho pověstného velblouda. Možná je to i tento případ. Ale docela možná, že je to tvor, který opravdu někde v poušti Gobi přebývá a jen se nám zatím, celkem úspěšně, skrývá. Nebyl by jediný. Stačí zajet o kousek dál, do Skotska, a tam, u jezera Lochness, sedět a čekat. Třeba budete mít štěstí. Rozhodně to bude asi bezpečnější než hledat na poušti přerostlého červa. Jezerní ještěr totiž ještě nikdy nikoho nezabil? Nebo že by přeci? Člověk nikdy neví, co před námi vědci tají.